Fotogalerie

Photo gallery

Vítejte ve foto galerii, která obsahuje několik (snad) zajímavých snímků z mého bubenického a učitelského života.

Říká se: „Jablko nepadá daleko od stromu“. Nedokážu posoudit, zda jsem po mém tatínkovi zdědil nějaké bubenické geny. Jeho jméno bylo v 50. a 60. letech (přinejmenším) v Ostravě opravdu známé. Pravdou zůstává, že vím o třech bubenících v naší rodině. Já jsem čtvrtý.

Když byla pořízena tato fotografie, měl jsem dva dny. S Orchestrem Inženýrských staveb bubnuje Lubomír Chmura.

Vlohy pro melodické bicí nástroje jsem po tatínkovi určitě nezdědil. Raději jsem si o jeho vibrafonovém sólu nechal vyprávět.

Myslím ale, že jsem po něm zdědil tu hromskou tvrdohlavou vytrvalost. Bubny mne baví stále stejně i po třiceti letech. Na tatínka však nemám. Na fotografii vidíte bubeníka jazzového comba „Metuzalémové“ na soukromém jam session. Silvestr 1999.

Zde vidíte tatínka obdivujícího mé Mapex Saturn.
Na fotografii má 87 let. Myslíte, že už jej bubenická vášeň opustila? Ani náhodou!

A zde jsou ti další dva rodinní bubeníci. Bratr a strýc. Oba na mé rozhodnutí – stát se bubeníkem – měli značný vliv, třebaže už si po tolika letech moc nepamatuji, kdy a jak jsem je viděl hrát.

Strejda Oldřich Šigut řečený Olsen. Jako mladíček jsem obdivoval jeho bicí soupravu Trowa i jeho jazzové zkušenosti z Jam Session Klimkovice.

Starší brácha Lubomír Chmura. Třebaže je na fotografii sotva vidět, můžeme zde rozeznat název jeho první kapely. The We. My.

Zde na fotografii z pozdějších let se spoluhráčem pózují s presidentem Novotným. V současnosti už bratr nebubnuje, autoritám se však posmívá dodnes. Zůstal mu i ten smysl pro efektnost, ale také hudební vkus.

Třebaže jsem přímo nepřevzal jeho štafetu hudby Beatles, kteří tenkrát „letěli“, bez Luboše bych dnes byl patrně projektantem. Nejenže mi velkoryse daroval svoji nádhernou soupravu Amati, ale ukázal mi svět kvalitní hudby, zejména jazzrocku. To změnilo můj život navždy.

Z mých bubenických začátků se dochovalo jen velmi málo fotografií.

1. V sedmnácti s odpovídajícím účesem, zaujetím...

2. ...a vážností...

3. ...se zatlumenými bicími AMATI v bytě rodičů. Sousedé vydrželi 2 dny.

Největším zážitkem po nástupu do Janáčkovy filharmonie Ostrava pro mne byl měsíční zájezd do jižní Koreje. Následující fotografie jsou však z turné po Taiwanu, které bylo neméně zajímavé. Hráli jsme na obrovitém nádvoří pro tisíce a tisíce lidí.

4. Tabulka u vchodu koncertní haly	5. Nádvoří pro diváky bude zaplněno židlemi	6. Kolega první tympánista Fildán někde u třísté řady	7. Jedna z budov na nádvoří
8. Už jste někdy byli v Čínských novinách? Má hlavička je skutečně na dolní fotografii pod paží Diany Ross.	9. Společně s Jirkou Smrčkou – skvělým hráčem i člověkem – jsme přežili nejednu svízel. Zde například nedostatek nástrojů dodaných čínskými organizátory.	10. Z počtu připravených židlí šla hrůza. Byly zaplněny do poslední. Víte, co je to tréma?	11. Vidět své jméno ve velkolepé propagační brožuře "Koncertu století" stálo za to utrpení.

Práce v Janáčkově filharmonii Ostrava nesestávala jen ze slavných turné. Přesto jsem tuto každodenní "robotu" vnímal jako každodenní dobrodružství a objevování. Ještě dnes si do tohoto špičkového orchestru rád chodím zahrát jako host. Důkazem je druhá dvojice fotografií v řadě.

12. Kratší a méně atraktivní zájezdy byly většinou prosty efektů. Únavný přejezd, procházka a pak hraní a zkoušení "od nevidím do nevidím". Toto je snímek z Italského Saló. Zleva R. Mikeška, T. Chmura, L. Klíma a V. Fildán.

13. Z nákupu nového nástroje se radovali všichni. U příležitosti křtu xylofonu pózovali zleva: A. Labanič, já, L. Klíma, V. Fildán a J. Smrčka. V té době už jsem ve skupině pouze jako host.

14. Leningradská symfonie D. Šostakoviče. Staré členy skupiny bicích nástrojů už asi poznáte. Za malým bubnem je však nová krev – vynikající F. Škrla. Ujišťuji Vás, že v této chvíli byste na pódiu neslyšeli vlastního slova.

15. Patnáct bubeníků najednou se sejde málokdy. Na fotografii ze zkoušky skladby Amerique E. Varéze hrají (zleva): J. Tengler, J. Bučánek, I. Samiec, V. Třebický, K. Štvrtňová, R. Mikeška, A. Labanič, T.Chmura, F. Škrla, J. Smrčka, V. Fildán, M. Hrček, L. Korousová, L. Krejčí a kolega z USA Chris.

Snad každý muzikant má nějaký "vedlejšák". Mně se toto poněkud hanlivé slovo nelíbí, protože si velmi vážím svého působení ve dvou význačných institucích. Vyučuji na Janáčkově Konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě a donedávna jsem také hrál na bicí soupravu v orchestru operety Národního Divadla Moravskoslezského v Ostravě. Obě tyto práce představují přínos po odborné stránce, každá jiným způsobem.

16. Výuka souborové hry na konzervatoři mohla být reprezentována obřím souborem, ale také třeba triem, v němž musel hrát i učitel. Vlevo R. Šmahlík, vpravo M. Herold.

17. Výuka hlavního oboru je na konzervatoři tím nejdůležitějším, co se na půdě školy může odehrávat. Můj svěřenec Mirek přistupuje k výuce tympánů s náležitou vážností.

18. V Divadle Jiřího Myrona se hrají obvykle ve 2–3 hráčích muzikály a operety. Takovýto tým se sejde jen málokdy. Zkouška baletu Eva Time, zleva T. Rossi, P. Podraza, nade mnou M. Hrček, rohy dělá J. Smrčka J. Matušínskému, za ohrádkou J. Wysoglad, vpravo J. Kupčík.

19. Totéž divadlo, jiná inscenace. Teď už je nám veselo, ale zahrát muzikál Zvoník od Matky Boží přímo na jevišti nás stálo mnoho sil. Zvony po mém boku s vehemencí Quasimoda rozezníval Pavel Švec.

Přes všechno pozlátko angažmá profesionálního bubeníka se cítím doma v "hudebce". Práce s dětmi a mládeží skutečně omlazuje ducha a mám pocit, že učím nejen já je, ale i oni mne.

20. Vše začíná tady dole – v suterénu. Marek právě úspěšně zdolává etudu pro malý buben.	21. Dívka za bicí soupravou už dávno není raritou. Lucie je jednou z mnoha v naší ZUŠ.	22. Na špičkovou dětskou bicí soupravu Yamaha jsme velmi pyšní. Daniel z ní za rok vyroste, získané dovednosti mu však zůstanou.	23. Téměř všichni žáci chápou hru na tympány nejen jako užitečný doplněk výuky ale také jako efektní zábavu. Bára zde bravurně zvládá záludné rukoklady.
24. Naše koncerty bicích nástrojů (předehrávky) velmi získaly přemístěním do prostor KD Ostrava-Zábřeh. Zatímco dříve byl problém natěsnat do sálu mimo bubnů i diváky, nyní si můžeme dovolit takovouto produkci. David a jeho kapela.	25. Náš soubor bicích nástrojů Dr.Um má důležitou součást repertoáru v etudách určených americkým souborům „drum corps“. Hráči si tak osvojují technickou zručnost a přesnost.	26. Etnické bicí nástroje nepatří mezi hlavní náplň mé výuky. Naším cílem však je, aby každý z žáků zvládl základy hry na nejdůležitější z nich.	27. Melodické bicí nástroje jsou na mnoha ZUŠ ještě popelkou. Také k nám zatím ještě zveme hosty, aby demonstrovali jejich krásu. Hanka z ostravské konzervatoře hraje na našem koncertu koncertní etudu pro marimbu.

Na profesionálním muzikantství je skvělé to, že z práce jdete většinou dělat co vás nejvíc baví: Zase muziku. A tak v každé volné chvíli cvičíte, zahrajete si kde to jenom jde a máte-li možnost si rozšířit obzory, sednete třeba na vlak a jedete zjistit, zda se to nedá zahrát lépe.

28. Konečně jsou všichni pryč a můžu začít něco dělat s těmi paradiddly. Moment, co ty tady s tím foťákem!?

29. Silvestr 2000. Zaswingovat si se starými pány z tatínkovy kapely byla radost. Jen znát ty jejich standardy!

30. Seminář Martina Vajgla v Opavě. To se mi ulevilo, že Martin učí stejně stejné věci jako já. A hlavně, že to slyší mí žáci.

31. Martin se dobře baví a netuší, že dělá dějiny. Právě z něj mámím inspiraci na můj projekt „Hudební prvky“.

Byl bych nerad, aby tento web působil dojmem, že je jen o mně. Stejně jako škola má vliv na žáky, tak žáci utvářejí školu. Naše oddělení by nebylo tím čím je, bez vlivu výrazných osobností mezi nimi. Jen namátkou – s úsměvem i s úctou vzpomínám na Gabrielu Chovancovou, Jana Kováče, Ivo Samiece a další.
Mezi nejvěrnější a nejvýraznější však patří následující pětice. Ani jeden z nich nenavštěvoval naši ZUŠ méně než 7 let. Byli ozdobou oddělení na nesčetných koncertech a soutěžích.

32. Lukáš Krejčí: Mistr naší ZUŠ v celé její historii v oboru rychlých rukou. Proslul odvahou v experimentování i vytrvalostí. Zde bubnuje v kapele Černá kočka.	33. Martin Lubojacký: Pokořitel těch nejobtížnějších skladeb, soutěžní rváč a nejvěrnější z věrných. Dodnes spolupracuje na přípravě třídních koncertů. Na fotografii jej vidíme v kapele Hoo Hoo Coctail.	34. Marek Šánta: Prototyp moderního hráče na bicí soupravu v našem oddělení – šťastlivec se čtyřmi rovnoprávnými končetinami. Neúnavný propagátor umělecky hodnotných proudů v rocku. Vzácné foto je z Markových učednických let.
35. Tomáš Černek: Hráč s nejrychlejšíma nohama v dějinách ZUŠ. Věrný spolutvůrce všech podniků souboru bicích nástrojů. Průkopník nových směrů rockové hudby. Na fotografii pózuje spolu se třemi violoncellisty ve skupině Hyperion.	36. Markéta Gabaľová: První dívka této „galerie zasloužilých“. Řadu let byla duší oddělení cennou jak po stránce muzikantské, tak lidské. Školu reprezentovala ve skupině The Schoolband. Fotografie je z třídního koncertu v KD Akord.	37. Michael Gacek: Veterán mého oddělení, na jehož pokroky jsem obzvlášť pyšný. Začínal s téměř diskotékovou hudbou, dnes však ve tvorbě jeho kapely The Outsiders jako bych slyšel „erozivní vliv“ mé vášně pro liché takty a polymetrii.

Pokud učitel učí jak hrát v kapele a sám působí jen v učebnách a orchestrech aniž by „přičichl“ k rockové či jazzové realitě, stěží může být brán žáky vážně. Velikou motivací pro mne bylo působení v kapele Acoustic Vendetta, kterou nyní vystřídala formace From The Aeon.

38. Tady máme celou tehdejší sestavu kapely pózující v domovském studiu. Vlevo Jana (naše růže mezi trním) – zpěv, vedle mne Thomas – kytarista a duše Vendetty, vedle něj Michal – kytara, spoluautor a vokalista a úplně vpravo Standa – baskytara.

39. Už první zkoušky s From The Aeon prozradily, že splnění mého celoživotního snu je na dosah. Konečně hraji skutečný progresivní rock bez omezení a kompromisů.
Zleva: Filip "Mrazík" Mráz - zpěv, řev, španělka, Tomáš "Číča" Velkoborský – sólová kytara, Michal "Srnka" Urban – basa, Tomáš „Cloudy“ Chmura – bicí souprava, perkuse.

40. From The Aeon natáčí ve studiu Patrika Benka. Možná to tak nevypadá, ale v této chvíli mi bylo hodně úzko. Natáčet dva nejobtížnější songy našeho plánovaného alba s nejlepším bubeníkem (široko daleko) za mixpultem, to člověku sebevědomí nezvedne. Nakonec vše dobře dopadlo.

41. Kapela, která nekoncertuje – neexistuje. Snažíme se alespoň jednou měsíčně hrát v některém klubu v Ostravě a okolí. Zde soutěžíme na Boom Cup v legendárním ostravském Parníku.

Při tvorbě tohoto webu a jeho fotogalerie jsem myslel pouze na jejich funkci související s mojí profesí. Brzy jsem zjistil, že návštěvníci těchto stránek si mne neumí představit jako člověka, kterého zajímá i také něco jiného, než bubnování a výuka. Protože však má práce pohlcuje mnoho času a energie, z mých četných dřívějších koníčků mi zůstala hlavně turistika a cykloturistika.

42. Beskydská příroda možná nenabízí exotické scenérie, avšak pěší turistika je skvělou relaxací po desítkách hodin strávených v učebnách, orchestřištích a za počítačem.

43. Mám rád také průzkumné procházky neznámými městy. Prohlídka Frýdlantu v Čechách se neobešla bez návštěvy okolí zámku.

44. Cykloturistika je mojí celoživotní vášní. Nikde se necítím tak svobodný, jako v sedle kola…

45. …a je-li přitom se mnou blízký, milý člověk, jsou cyklistické zážitky ještě příjemnější. Přítelkyně Marcelka je zdatným, ale pohodovým spolujezdcem na všech mých toulkách přírodou i po silnicích.